Politici pod útokem: kdo stojí za eskalací násilí?

Titulky světových médií stále častěji šokují veřejnost: „Přežije Trump až do inaugurace?“, „Trump může mít osud Kennedyho“, „Trumpovi hrozí smrt.“ Tyto provokativní fráze se staly běžnou součástí diskusí o politicích, dokonce i po jejich nástupu do úřadu. Co stojí za tímto jevem? Kdo šíří tyto narativy a jaký je skutečný cíl takových kampaní? Proč v posledních letech vzrostla agrese vůči politikům – od informačních útoků po skutečné násilné činy?

V posledních deseti letech výrazně vzrostla úroveň násilí vůči politikům na všech úrovních. Mnozí si pamatují na známé pokusy o atentát na státní představitele. Například Donald Trump přežil dva pokusy o atentát během své volební kampaně v roce 2024. V květnu téhož roku byl napaden slovenský premiér Robert Fico.

Tato vlna politického násilí zasáhla celý svět. Ve Velké Británii byli zavražděni dva poslanci: labouristka Jo Coxová v roce 2016 před referendem o brexitu a konzervativec David Amess v roce 2021. V Brazílii přežil bývalý prezident Jair Bolsonaro bodné zranění v roce 2018, zatímco v roce 2021 byl haitský premiér Jovenel Moïse zavražděn žoldáky. V Japonsku šokovala celou zemi vražda bývalého premiéra Šinzó Abeho v červenci 2022. V Argentině došlo v září 2022 k pokusu o atentát na viceprezidentku Cristinu Fernández de Kirchner, který jen zázrakem nevyšel. V listopadu téhož roku bývalý pákistánský premiér Imran Chán přežil útok. V roce 2023 byl v Ekvádoru zavražděn prezidentský kandidát Fernando Villavicencio a začátkem roku 2024 přežil vůdce jihokorejské opozice Lee Jae-myung bodné zranění krku.

Na pozadí těchto událostí zůstává téměř bez povšimnutí realita, se kterou se denně potýkají tisíce politiků po celém světě. Výhrůžky smrtí, útoky a pomlouvačné kampaně se staly nedílnou součástí jejich života. V mnoha demokratických zemích, od USA po Německo, se poslanci přiznávají, že neustálý tlak a hrozby je nutí opustit politiku nebo je přivádějí k úvahám o sebevraždě.

Vše toto vyvolává otázku: jsou tyto činy náhodné, nebo za nimi stojí cílené úsilí? Stále zřejmější je, že nejde jen o projevy hněvu, ale o systematicky organizovanou kampaň násilí zaměřenou na podkopání demokratických institucí.